Fragile Cinema
Before morning opening I stayed one week in total darkness without contact with anybody, lost in the time and dreams.
6.4. - 13.4. 2012
Kurátor/Curator: Martin Mazanec
2012
Gallery of Young in Brno
Gallery Jelení in Prague
Gallery Jelení in Prague
Two mutually inter-related performances involve perception and experience of time and reality. They take place at the same time in two galleries of a similar type in two different cities. The first one is an uninterrupted 24-hours long attempt to stop time by turning the watch, followed by a month-long screening of the record of turning in the gallery.
The second one is about loosing oneself in time. I stayed in a gallery in absolute darkness for seven days without any contact with the outside world. The performance ends with a light signalled by the curator and a morning opening.
1) Gallery of Young in Brno
The second one is about loosing oneself in time. I stayed in a gallery in absolute darkness for seven days without any contact with the outside world. The performance ends with a light signalled by the curator and a morning opening.
1) Gallery of Young in Brno
24 hours performance and video installation
24 hours video installation
|
2) Gallery Jelení in Prague
7 days performanceBefore morning opening I stayed one week in total darkness without contact with anybody, lost in the time and dreams.
Galerie Jelení / Gallery Jelení, Prague, CZ
7 denní performance / 7 day performance6.4. - 13.4. 2012
Kurátor/Curator: Martin Mazanec
"Při pohledu na dvojici přetištěných fotografií lze rozeznat společný motiv – bílý bod ve středu pokaždé jinak poškozené černé plochy. Fotografie byly použity samostatně a slouží pouze jako součást pozvánky na dvě související výstavy, které jsou nazvány Křehké kino. Výstavy na sebe odkazují nejen totožným názvem, podobností fotografií z pozvánek, ale i dobou zahájení během stejného kalendářního měsíce a rozdělením mezi Brno a Prahu, kde výstavy probíhají v menších galerijních prostorech, které jsou spjaty spřízněným okruhem návštěvníků.
Neodlučitelnost Vojtěcha Fröhlicha od výstavy (začátku nebo konce) je vázána na akce, které mají předem daný průběh a odehrávají se přímo v galerijním prostoru. Tvůrčí postupy Vojtěcha Fröhlicha v sobě nesou často specifické otisky fyzické přítomnosti autora v samotných dílech. Ta často spějí k jakémusi vyznačení překvapivé trajektorie v rámci nově definovaného výstavního prostředí (vytyčení vlastního maratonu 42,195, 2009; cesta do ateliéru bez dotknutí se podlahy v budově Cca… 2011 ad.) nebo jsou tyto otisky definovány jako přímé zásahy do matérie konkrétních médií (šperkařsky perforované fotografie …………………………. 2008-09; fotografie s přírodními pigmenty Modřanská rokle, 2006-08 ad.).
Provoz galerie mezi dnem a nocí, autorský rozklad tvůrčích postupů mezi vědomé a nevědomé aktivity je předmětem dvojice výstav, které se odehrají ve zhruba týdenním rozestupu, přičemž jedna pracuje s časovým monolitem jednoho dne a ta druhá s časovým vymezením týdne. Výstava v Brně začíná po den trvající performance, jejímž výsledkem je 24 hodinový videozáznam. Ten je instalován bezprostředně po dokončení akce během vernisáže (2. dubna) v nepozměněném prostředí galerie, kde performance po celou dobu probíhala. Výstava v Praze začíná 6. dubna a končí po týdnu datem vernisáže v neobvyklou dopolední hodinu. Může se zdát, že předmětem Fröhlichovy tvorby se zde stává už jen poněkud abstraktní a podvědomá touha vážící se k zaznamenání času, jeho vrstvení a zobrazení v rámci galerijného provozu. V případě Fröhlichova tvůrčího přístupu je zjevná jeho bezprostřední a neodlučitelná přítomnost, kterou není možné ani v jeden moment jen obrazně oddělit od výsledných děl (výstav). Součástí je jakýsi až manický rituální průběh obou akcí a celková tajemnost dění, které probíhá nezávisle na návštěvníkovi a okolí.
Ve výsledku jsou obě akce předurčeny k odhalení na základě kombinace záznamu a přímého autorova prožitku v konforntaci s návštěvníky v obou galeriích na začátku (Brno) či konci (Praha) výstavy. Kino z názvů výstav je přitom jen domnělým prostorem očekávání fikčního děje. Metafora střetu diváků s dílem zavřeným v temném prostoru je zde stejně tušená jako reálná, přičemž dílem může být i autor pracující s médiem tmy. Snaha nepopsat doslovně průběh akcí a samotného díla vede u autora typu Fröhlicha k očekávání, že proces vzniku jeho děl nebo výstav může být ovlivněn příchozími okolnostmi a vzniklými variacemi původního záměru.
Paralelnost obou dějů výstav se v určitý moment dostává do mezičasu, kdy na sebe navzájem odkazují, přičemž pojítkem se stává mentální prožitek autora, který pro diváka není hmatatelný, ale pouze zpřítomněný až meditativně nastaveným 24 hodinovým záznamem v brněnské Galerii mladých a po týdnu otevřeným prostorem v pražské Galerii Jelení. Součástí dvojice výstav je i jejich budovaný mezičas, který není závislý na médiích záznamu, ale na vlastním prožitku autora.
Fröhlichova tvorba se neomezuje na hru s formální stránkou děl a „samoúčelných“ performance. Ve snaze zastavit či uchopit námi nepolapitelné plynutí času je skryta i touha zrcadlit vnitřní individuálně lidské prožívání vymezeného časového úseku v proudu „nekonečna“. Až duchovní rozměr obou výstav (performance) je pouze lehce naznačen. Návštěvník je zde asi nejblíže k samotné podstatě tvorby Vojtěcha Fröhlicha, která může být v mnoha ohledech přehlížena přes s díly spjatý fyzický výkon, který tak trochu záměrně zastírá hlubší významy Fröhlichova sdělení.
Vojtěch Fröhlich (1985) absoloval bakalářské studium na Katedře fotografie (FAMU), od roku 2008 studuje na AVU v Praze."
Martin Mazanec